O islámu a aroganci Okcidentu

Written by Syngraféas on 10 January 2015. Posted in Tenebris illustratio

Dle mého názoru je alespoň trocha ironie v tom faktu, že ti novináři, které 7. ledna roku 2015 muslimští útočníci zavraždili, byli silně levicově orientovaní moderní progresivní liberálové.

Jestli vám předchozí věta připadala ofenzivní, pak jste na špatné adrese. Čtete dál? Skvěle, ukázali jste, že máte rozum. Samozřejmě, že nechci památku obětí všech těchto barbarských útoků nikterak pošpiňovat. Pieta za mrtvé se musí ctít. Naopak si u Charlie Hebdo cením alespoň toho, že nepatřili do proudu politicky korektní levice, která tento problém vůbec stvořila. Chci jen říci, že moderní člověk, pokud si chce zachovat psychické zdraví a přežít tuto postupnou sebevraždu Okcidentu, se musí naučit dvěma věcem. První z nich je šibeniční humor. Druhou z nich je věta „já vám to říkal.“

Bude ji totiž říkat často.

We're trapped in the belly of this horrible machine

Minimálně první polovina 21. století bude v tom příštím známa především jako střet civilizací, což není ani tak prorokování, jako spíše očividný fakt pro každého, kdo oči má. Tento střet už totiž nějaký ten rok probíhá a události posledního měsíce (hostage situation v Sydney a jen ve Francii útoky v Tours, Dijonu, Nantes a v Paříži) jsou jeho přirozeným projevem. Ta nejkritičtější otázka nezní, jak se tento střet vyvine. Nás by měla zajímat jiná otázka: proč si to začínáme uvědomovat tak pozdě?

Arogance Okcidentu spočívá v tom, že své hodnoty považuje za univerzální a univerzálně platné. Toto je ostatně ztělesněno v fenoménu politické korektnosti. Okcident věří v pokrok. Historii považuje za lineární či Hegelovsky dialektický proces, který se sune k něčemu skvělému. To, zda je konec dosažitelný či ne je věc sporu, ale Okcident nepochybuje o tom, že vývoj spěje k lepším a lepším věcem. Nepochybuje o tom, že je v tomto vývoji dál, než ostatní civilizace. Nepochybuje o tom, že zbytek světa jej touží dostihnout. Tuto představu o dějinách a pokroku odůvodňuje tím, že alespoň technologický pokrok lineární je. To je dozajista pravda. Jenže technologický pokrok není pokrok společenský. Ten v takové podobě, v jaké si ho představujeme, nikdy neexistoval. Společenský vývoj je podstatně bližší cyklickému modelu. Okcident se nyní nachází za horizontem posledního věku. Společnost vykazuje všechny znaky úpadku a technologie slouží jen k tomu, aby tento úpadek skryly před našimi zraky.

Hořkou pravdou, kterou si musí Okcident uvědomit, je to, že svět mimo Okcident není jako Okcident, nemyslí jako Okcident, netouží po stejných věcech jako Okcident, a klade důraz na zcela jiné hodnoty než Okcident. Svět mimo Okcident ani neuznává mnohá práva, která západní civilizace považují za obecně platná, jak se redaktoři Charlie Hebdo přesvědčili v kontextu s právem svobodného tisku. Přitom my některá práva neuznáváme také - např. odsuzujeme „nenávistné projevy.“ Arogance politicky korektní civilizace, kterou Okcident bezesporu je, spočívá v přesvědčení, že fráze „nenávistné projevy“ znamená to stejné pro Araba z Mekky i pro Francouze z Paříže. Divil bych se, kdyby ta fráze měla stejný význam pro vůbec jakékoliv dva různé jedince. Útočníci jen vykonali svůj vlastní trest za porušení zákonů o nenávistném projevu své vlastní civilizace. Učinili to samé, co Okcident sám dělá a dělal po staletí, ať už to označil za kacířství, herezi, rasismus či misogynii. Jenže tentokrát to proběhlo až příliš drasticky. Zemřelo skoro dvacet lidí a malý kovový objekt o váze 8 gramů, průměru 7,62 milimetrů a rychlosti 700 metrů za sekundu prostřelil sladkou roušku liberalismu.

Co je nejhorší, je však to, že liberalismus odmítá přiznat porážku. Je na místě se ptát, kolik těch kulek ještě musí trefit na to, aby konečně chcípnul. Nesmrtelný totiž rozhodně není.

...and the machine is bleeding to death

Doveďme tuto věc s Islámem do konce.

Důvod, proč je Islám natolik odlišný od myšlení Okcidentu, je prostší, než se zdá. Zatímco Okcident a zejména křesťanská teologie a filosofie dokázaly oddělit církev od státu, práva a jiných světských záležitostí (v 13. st. například anglický františkán Willliam Occam), muslimský svět toto nikdy nedokázal. V Okcidentu byli Bůh, papež i císař autoritami zároveň, na Blízkém východě toto rozdělení neproběhlo. Stát řídí církev a církev řídí Alláh; Alláh, stát a církev jsou tedy jedno. Jakýkoliv útok na stát je tedy útok na Alláha, jakýkoliv útok na Alláha je útok na stát, útok na stát je vyhlášení války. Militantní muslimové si nedokážou představit člověka, který dokáže rozdělit útok na argument od útoku na osobu, nedokážou si ani představit člověka, který zastává názor X, ale chrání právo druhého zastávat názor Y. Stát, církev i bůh jsou jen jedny, k čemu ta práva?

K tomu rozdělení měli ale Arabové blízko, to nelze popřít. Blízký východ byl ve středověku v polích astronomie či matematiky pokrokovější než Okcident. Myslitelé jako Ibn Rušd (aristotelovec z 12. st.) do Evropy dokonce pomohli sekularizaci exportovat. Zlomovým okamžikem se však stalo zničení Bagdádu Mongoly roku 1258, které ukončilo zlatý věk muslimské vzdělanosti a přivedlo muslimy k podstatně tvrdšímu a konzervativnějšímu výkladu myšlení Al-Ghazálího, který z velké části stojí i za současným stavem Blízkého východu. Jen tak na okraj - Al-Ghazálího jeho vlastní vliv na jeho národ natolik zhrozil, až se stal súfistou.

Stejně tak se však nedá říci, že vraždění karikaturistů a jiných kritiků je problém v islámu relativně moderní - sám prorok Mohammed nechal za svého života zabít řadu arabských básníků, kteří jej satirizovali. Islámský extremismus je zakořeněný hluboko a nelze vyřešit nálepkami ve tvaru srdíčka nebo „integrací.“ Problém totiž není první generace imigrantů, nýbrž druhá, třetí, a generace následující. Ty se kvůli svým bublinkovým mikrostátům uvnitř států jako např. Francie ocitají v ozvěnové komoře, kde jsou jen oni sami, muslimští přátelé a jejich imám. Je to strašlivý problém, možná dokonce není řešitelný... ale o to tu vůbec nejde. Není to totiž ani problém, který by Okcident řešit měl. Imigrace je nutná pro každý zdravý národní stát, avšak stejně jako při výběru potravin si státy mohou a musí dobře vybrat, jaké imigranty si k sobě pustí a kolik. Současný Okcident požírá jedovaté jídlo v kvantech hraničících s obžerstvím, a tak trpí následky. Místo toho, aby změnil jídelníček, však obviňuje své vlastní tělo z netolerance k jedu a jedofobie.

Islamofobie je vůbec zvláštním jevem. Tedy, ne islamofobie samotná, ta mé své příčiny zcela jasné, zvláštní je spíše kritika tohoto „postoje.“ Populárním argumentem proti islamofobii jsou mírumilovní muslimové, za které se kdokoliv od Le Penové doleva schovává jako za živé štíty. Pochopitelně, že každý správný islamofob ví, že ne každý muslim je terorista. Jenže většina teroristů jsou muslimové. Toto Okcident možná ještě přijme, ale nikdy nedovede do důsledků. Politicky korektní hlasatelé totiž žijí ve světě myšlenek oddělených od skutečnosti, nikoliv z ní vycházejících. Mají ve svých myslích realitu, kterou chtějí, a fakta přizpůsobují tak, aby s tou smyšlenou realitou ladila.

Jsme však v bodě, kdy nejsou nenávist či islamofobie ani nutné k tomu, abychom byli nespokojeni s muslimskými imigranty. Okcident a Islám jsou zkrátka ve svém současném stavu zcela nekompatibilní civilizace a pro každou z nich bude lépe se vyvarovat bližšímu kontaktu než čistě obchodnímu či diplomatickému. Není třeba vynášet morální či „nenávistné“ soudy nad muslimy a islámem, je to zcela očividná čistá pravda. To ostatně dokazuje mnoho průzkumů. Podívejme se na jeden z těch nejrigoróznějších, z konce roku 2013, který platila německá vláda. Výsledky? 65% Turků a Maročanů žijících v Rakousku, Belgii, Francii, Německu, Nizozemsku či Švédsku považuje právo šarí'a za směrodatnější a důležitější než zákony zemí, kde pobývají. 75% muslimů tvrdí, že existuje jen jedna interpretace Koránu, která se vztahuje na všechny muslimy, a téměř 60% z nich věří, že by se jejich obec měla vrátit k islámským kořenům. 44% souhlasilo se všemi třemi výše zmíněnými tvrzeními, přičemž jejich věkové složení je rovnoměrné mezi mladými i staršími imigranty. Téměř 60% muslimů nechce být přáteli s homosexuály a 45% tvrdí, že se nedá věřit Židům. Ve srovnání, nevraživost k Židům či homosexuálům se u nemuslimských obyvatel pohybuje kolem 10%. Až 66% rakouských muslimů věří, že se Okcident snaží zničit islám. V jiné studii z roku 2007 47% německých muslimů souhlasilo s tvrzením, že držení se pravidel svého náboženství je důležitější než demokracie. Vedoucí průzkumu navrhuje zavedení nového pojmu - „Okcidentofobie.“

Pokud ani tvrdým datům nevěříte, stačí k problému přistoupit zcela pragmaticky, nezaujatě - co nám imigrace muslimů dává, a co nám bere? Jaké jsou klady a zápory? Máme nějakou povinnost či dluh vůči muslimům z Blízkého východu, který nás zavazuje jim poskytovat životní prostor v Evropě? Čí životy jsou důležitější, našich současných občanů, nebo oněch budoucích potenciálních občanů z Blízkého východu? Proč máme pocit, že Evropa musí být otevřená všem lidem? Neukrajujeme si příliš velké sousto a nehrajeme si na bohy? Odkud se vůbec bere tato sebenenávist, toto sebemrskání a mučednictví Okcidentu, který se jakoby kaje za své údajné hříchy z historie, nejen ukojujíc své ego, ale který si tak především pomalu řeže větev, na které sedí?

Ať už je odpověď na poslední otázku jakákoliv, jde o typický projev tzv. sunk cost fallacy, psychologického efektu, který záhadně přerostl až na úroveň celé civilizace. Okcident do chybných sociálních experimentů a multikulturalismu investoval tolik, až si odmítá tuto chybu připustit, popř. pokusit se problém napravit. Neuvědomuje si, že pokračování v současném vývoji povede jen k čím dál tím hlubším umořeným nákladům, které se nikdy nevrátí. Má pocit, že překročil horizont událostí, a že už není cesty zpět, nebo má pocit, že kromě nacismu jiná cesta než tato stejně neexistuje. V obou případech nemůže být dál od pravdy, ale jedno pravda je - ten horizont událostí existuje a s každým dalším trénovaným ozbrojeným navrátilým extremistou je blíž.

...and the sewers are all muddied with thousand lonely suicides

Islám, imigrace a terorismus jsou jen jednou rovinou této postupné sebevraždy, a to navíc rovinou veskrze prostou a nezajímavou, jelikož jde o rovinu symptomatickou, nikoliv rovinu příčinnou. Navíc si její existenci začíná uvědomovat čím dál tím větší část populace. Těch rovin smrti tu je však rovnou několik, každá hlouběji zakořeněná než předchozí, a každá vydá na esej. A jádrem všech z nich je idea, na které stojí většina filosofického myšlení od 19. století a všechny politické směry posledních 80 let, idea stejně tak líbivá, jako lživá. Možná proto její lživost stejně jako emocionálně zdevastované třicítky řešíme dalším a dalším požíráním jedů a instantních pravd s vysokým obsahem cukru, každopádně je to zároveň nebezpečná idea, pro kterou zemřely miliony lidí, kvůli které zemřely miliony lidí, a která odstartovala krvavou revoluci, která stojí za celým současným politickým spektrem se vší jeho prohnilostí. Je to smyčka, kterou máme kolem krku, a která se pomalu stahuje.

Zní zdánlivě nevinně: „všichni lidé si jsou rovni.“


Možná poněkud netradičně mi na závěr dovolte, abych se představil. Jsem Syngraféas, skromný obituarista starého světa a básník toho nového. Vše ostatní není důležité, podstatné je jen to, že jsem se díky nedávnému vývoji konečně rozhoupal, a budu tedy zde na Amahara.cz s požehnáním redakce po částech publikovat svůj několikadílný nekrolog Okcidentu. Tento příspěvek považujte za takový povrchní úvod, jen opatrné nahlédnutí pod hladinu hluboké tůně, nad kterou se nacházíme. K následujícímu dílu Vám však doporučuji si přinést kyslíkovou bombu.

Příště: O filosofii historie, civilizacích, a jejich pádu